čtvrtek 24. dubna 2014

Anko pasta a dorajaki~

Přeji pěkný den ^__^

Před dvěma týdny jsem měla možnost ochutnat anpan, což je takový bochánek naplněný sladkou fazolovou pastou, a to mi připomnělo, že už jsem se jí dlouho chystala udělat. Pasta se dělá z fazolí azuki, které se dají koupit i v běžných obchodech se zdravou výživou. Chuť to má velmi zvláštní, ale já ji mám moc ráda :3. 
O víkendu jsem se stavila v obchůdku se zdravou výživou a koupila jsem si rovnou dva balíčky azuki. 
Postupovala jsem podle tohoto receptu, který je částečně přeložen zde. 
Když jsem si recept našla poprvé, jen jsem ho projela, jestli to zvládnu. V hlavě mi pak zůstalo, že potřebuji 800 gramů fazolí. Až druhý den jsem zjistila, že potřebuji 250 gramů, a z toho mi následně vznikne těch 800 >_<. Rozhodla jsem se tedy udělat jak cubuan (jen rozvařená verze, kde jsou  občas vidět jednotlivé fazolky) tak i kóšian (rozmělněná verze).  


Vařící se fazole a hotová pasta (cubuan)

Cukru jsem přidala asi o polovinu méně, než je v dávkování, protože už  se mi to zdálo sladké až až. Výsledná pasta je trochu našedlejší, než v původním receptu, ale mé fazole také neměly tak nádherně jasnou barvu (takže to není ani trochu moje chyba). Trochu jsem si nechala stranou a zbytkem jsem naplnila mrazák. 

Druhý den jsem se pustila do dorajaki. Jde o roztomilé lívanečky, které se slepují k sobě právě fazolovou pastou (spousta lidí je ale raději slepuje nutelou). Narozdíl od těch našich se do nich nepřidává mléko. Je v nich navíc med a smaží se úplně bez oleje (proto mají tak krásný jednolitý povrch :3).  Postupovala jsem podle nějakého receptu na youtube.




Na náplň se celá rodina dívala podezřívavě a říct, že jsou vevnitř sladké fazole, moc nepomohlo. Odteď říkám, že je vevnitř "taková sladká japonská pasta" a o fazolích vůbec mluvit nebudu. 

Měli jste někdy anko nebo dorajaki? Chutnalo vám to? ^_^