neděle 1. března 2015

365 day around me - 1. a 2. týden


Zdravím vás!

Poslední půlrok byl pro mě poněkud hektický, nicméně jsem si řekla, že když už jsem blog jednou založila, mohla bych ho také využívat. Mám rozepsaných několik článků o svém měsíčním pobytu v Japonsku, ale kombinace škola/brigáda/vánoční dárky/ještě víc školy a brigády mě zaměstnaly natolik, že jsem nestihla publikovat absolutně nic.

Také mám všeobecně problém s tím, že se pro něco nadchnu, chvíli na té věci nadšeně dělám, a pak to téměř opustím. Po čase se k tomu zase plná nadšení vrátím, a za chvíli to opět nechám být. Tohle naštěstí neplatí pro Japonsko (jinak bych už asi nestudovala). Ale jakmile jde o cokoliv jiného - šití, kreslení, psaní blogu, tak u toho dlouho nevydržím. Tuhle vlastnost jsem u sebe příliš dlouho přehlížela a na jednu stranu - proč nedělat to, co zrovna v danou chvíli dělat chci? A na tu druhou - takhle se budu jen těžko v něčem zlepšovat. Nehledě na to, že blog, na kterém přibude za rok pár příspěvků, a ještě k tomu velmi nepravidelně, bych číst nechtěla. Abych se ale dostala k jádru věci - teď se budu chvíli snažit přispívat sem, a komentovat blogy, které pravidelně čtu. To je můj druhý problém, neustálý pocit, že můj komentář nikoho nezajímá...Jak dlouho mi to vydrží, teď nedokážu říct, ale budu se snažit.

A teď už opravdu k věci - minulý rok jsem na různých blozích zahlédla projekt 365 days around me- každý den vyfotit jednu fotku.
Řekla jsem si, že to s následujícím rokem vyzkouším, ale narazila jsem na jeden zásadní problém - Nový rok pro mě lednem rozhodně nezačíná. Brigádu jsem měla na silvestra stejně jako na Nový rok, blížilo se zkouškové a zima byla pořád stejná.

Pár ukázek z toho, co jsem vyfotila:



Sušenky s pastou miso a ovesnými vločkami.

Tající sníh na poli za naším domem. V dálce můj drahý pes, který si vesele hrabe a předstírá, že moje volání neslyší.


Šio rámen z Ramen Bar Kitchen. Drahý, ale výborný (a chutná i Japoncům)


Nicméně, fotit jsem pak přeci jen začala - přibližně od Čínského Nového roku. Polovina února je sice ještě pořád studená a zamračená, ale jaro už je přeci jen blíž (a také je po zkouškách). Od 18. února jsem tedy začala pravidelně pořizovat fotky a zjistila, že mě to baví (hlavně si je zpětně procházet.) Mám tendenci často nevnímat svět kolem sebe a fakt, že chci každý den vyfotit něco zajímavého, mě učí si všímat i maličkostí, co se mi za den stanou.


18.2.
Skoro dva měsíce po Vánocích a teprve teď někdo vyhazuje vánoční stromky

19.2.
Mátový čaj na prvním srazu pražského čtenářského klubu.
Snad poprvé jsem mohla ve větší skupině mluvit o knihách,
a bylo to úžasné (*^▽^*)

20.2.
Krásný bílý pes, který na mě vždycky štěká při cestě do práce.

21.2.
Pletení věnečků (hotový nicméně nemám ani jeden, došly kytičky)
22.2.
Krátký výlet do lesa, když mi ujel autobus a další jel až za hodinu.

23.2.
Ovoce v korejském obchodě, které už je tam tři týdny a vypadá pořád stejně.

24.2.
Můj první candy exchange se slečnou ze Švédska.
Doufala jsem v něco s mumínky, ale i tak jsem byla nadšená.
o(^▽^)o

26.2.
Literární kavárna a výběrové knihkupectví na Hradčanské.
Skvělý způsob, jak nalákat zákazníky.

27.2.
Už kvetou kočičky, tak je u nás někdo prostě musel natrhat.




28.2.
Z víkendové procházky. Chtěla jsem si vyfotit rašící devětsil,
ale pak jsem našla lebku nabodnutou na strom a dětskou lyži, 
která se válela u potoka (spolu s dalšími odhozenými věcmi) 


Jak se stavíte k podobných projektům? Vydržíte u nich, nebo to po pár měsících opustíte?